Pietní akce v Soukenické - projev

V pondělí 2. listopadu 2009 v 18 hod. proběhla pietní akce za oběti ze zříceného domu v Soukenické 25 na Praze 1. Na dům byla připevněna provizorní pamětní deska a byl přečten projev, který zveřejňujeme níže. Uctít oběti neštěstí přišlo přibližně padesát lidí, místních i z okruhu kolektivu Milada. Jeden z pamětníků připomněl i zajímavou historii domu a upozornil i na problémy, které tragédii předcházely.

Děkujeme všem za účast. Případu Soukenická 25 se chceme věnovat i v budoucnu.

Projev z pietní akce 2. listopadu 2009 na památku obětí něštěstí v Soukenické 25

Setkáváme se dnes u příležitosti měsíce od tragédie v Soukenické. Rádi bychom důstojně uctili památku obětí. Zároveň chceme připomenout dva společenské problémy, s nimiž tragédie souvisela. Odmítáme totiž přijmout představu, podle níž se jednalo jen o nahodilou tragédii a čekat na to, až spadne nějaký další dlouho chátrající dům a svými troskami zasype nějaké další migrantské dělníky. Chceme pojmenovat příčiny – a vyzvat k jejich řešení.

O tragédii v Soukenické se bezprostředně po ní hodně mluvilo a psalo. Brzy ale vše utichlo. My se s s tichem spokojit nechceme. Ptáme se – a očekáváme odpovědi.

Problém prvý: chátrání prázdných domů

Praha je plná byrokratických regulí a úprav. Můžete dostat pokutu za to, že vám běhá pes po parku bez vodítka, za to, že se napijete alkoholu na veřejném prostranství i za to, že si z okna vyvěsíte transparent. Kupodivu nikdo nedokaže přimět majitele prázdných a nevuyužívaných domů k prosté a základní věci: k tomu, aby svůj majetek využívali. Řada domů chátrá, často se spekulativním záměrem – nechat dům spadnout vyjde levněji než brát při jeho rekonstrukci v potaz připomínky památkářů. 

Stát a městská správa nedokážou tyto problémy řešit. Namísto toho pouze pomáhají majitelům s represemi vůči těm, kteří se snaží nevyužívané domy obsazovat a využívat. Kdoví, kdyby dal stát malou část prostředků potřebných k zákroku proti squaterskému pokusu 12. září na aktivity vůči spekulantům a na stavební dozor, nemuselo k tragédii dojít. A proto se ptáme magistrátu a radnice Prahy 1:

Co jste udělali pro to, aby se tragédie jako byla ta v Soukenické, už neopakovala?
Jak postupujete vůči majitelům, kteří nechávají své domy chátrat a nevyužívají je?

Problém druhý: postavení migrantských dělníků

Nebylo žádnou náhodou, že oběti neštěstí v Soukenické byli migranti – právě ti v Česku dělají nejtěžší a nejhůř placené práce, právě vůči nim si také zaměstnavatel dovolí mnohem víc pokud jde o bezpečnost práce, pracovní podmínky a dopady na zdraví. Jedním z důvodů je i to, že cizinci mají status lidé druhé kategorie. Chtějí-li v Česku žít a pracovat legálně, jsou závislí na množství povolení, což je vhání do područí podvodným či přímo mafiozní zprostředkovatelům. Případně je tlak státu vede k ilegální existenci, která často znamená přímou závislost na mafii. Z jedné strany tak proti migrantským dělníkům stojí stát se svojí policií, opatřeními a buzerací, z druhé strany je okrádají sítě podvodných zprostředkovatelů. Ač stojí deklarativně proti sobě, svým chováním si pozoruhodně vycházejí vstříc: nejenže se řada státních úředníků nechala v různých případech zprostředkovatelskými mafiemi zjevně zkorumpovat, ale především tlak státních opatření vede k tomu, že migranti prostředníky potřebují. Namísto solidarity nabízí velká část české společnosti a především český stát migrantům xenofobii.

Český stát očekával, že zbaví řadu migrantských dělníků legálního pobytu v souvislosti s krizí a tím, že ztratili zaměstnání. Řadě z nich (řádově desítky tisíc) se ale podařilo přejít na živnostenské listy. Ministerstvo vnitra nyní ve svých interních dokumentech plánuje vyžadovat po migrantech pracujících na živnosťáky „plán podnikání“, který by se úředně schvaloval a nastolený proces by se mohl stát záminkou k odebírání legálního pobytu.Je to pokrytecké – v zemi, kde na živnostenský list zaměstnávají poslanci své asistenti i sama podřízená organizace ministerstva vnitra Správa uprchlických zařízení své právníky. V zemi, kde se pomníčkem iluzí počátku devadesátých let, že každý se může stát podniketelem, staly statisíce lidí pracujících na živnostenské listy. Migrantští dělníci, kteří využili živnostenské listy jako poslední možnost jak si udržet legální pobyt, mají být perzekvováni za něco, co česká společnost zcela běžně dělá. 

Obracíme se na ministerstvo vnitra, jehož represivní metody dobře známe z našich vlastních akcí, se dvěma otázkami:

Uvědomujete si, že svým represivním jednáním vůči migrantům zlepšujete postavení mafií a kriminálních zprostředkovatelů a tím zhoršujete jak situaci migrantských dělníků, tak druhotně celé společnosti?

Nechcete se místo další buzerace migrantů v podobě schvalování jejich „podnikatelských záměrů“ podívat na zoubek vlastním úředníkům a policistům důvodně podezřelým ze spolupráce se zprostředkovatelskými mafiemi?

Na uvedené otázky budeme vyžadovat odpověď podle zákona o přístupu k informacím. Nemáme ale přílišné iluze v to, že se dočkáme více než byrokratických frází. Formulujeme je především pro veřejnou diskusi a vyzýváme všechny: ptejte se na ně také – v médiích, ale především v ulicích. Jedině tak můžeme očekávat, že přimějeme moc, aby na ně dala poněkud uspokojivou odpověď.

Nyní poprosíme o minutu ticha na památku obětí.

Uctění památky obětí neštěstí v Soukenické

Před měsícem se při stavebních pracích zřítila část domu v Soukenické ulici v Praze 1. V sutinách zahynuli čtyři dělníci. Měsíc po tragické události si chceme připomenout neštěstí a uctít památku obětí. 

Chceme se ale také ptát po zodpovědnosti a souvislostech, protože rachot padajících zdí vystřídalo ticho – mlčí stavební dozor, mlčí radnice a mlčí najednou i média. Mlčí i další spekulantští majitelé, kteří vyhánějí původní obyvatele a nechávají chátrat další domy.

A mlčí i ministerstvo vnitra, které připravuje další zhoršení podmínek pro migrantské dělníky, takže budou ještě bezmocnější a jejich zaměstnavatel jim bude moct dál přikazovat práce, které je přivedou třeba až v ohrožení života. 

„Tragická událost v Soukenické ulici nás zasáhla o to silněji, že se stala pouhých sto metrů od Truhlářské,“ doplňuje teta Milada. Bezprostředně po tragédii jsme se ptali: „Kolik lidí musí ještě zemřít, aby se něco změnilo?“ 

Budeme se ptát dál, protože se obáváme, že se další takové tragédie mohou opakovat, protože vyhánění běžných lidí z centra pokračuje a záměrně chátrajících domů neubývá. A k tomu mlčet nechceme. 

Sejdeme se 2. listopadu 2009, před domem v Soukenické 25, v 18.00 hod.

Pietní setkání pořádá kolektiv Milada se sousedy z Truhlářské 11, s panem Milanem Smržem a Vlastou Novotnou.

Zveme všechny, kterým není lhostejný tragický osud obětí i budoucnost města Prahy.

K tragédii v Soukenické ulici

Otřeseni tragickou událostí v Soukenické ulici považujeme za svoji povinnost reagovat.

Je to nejtragičtější, nikoli však první událost tohoto druhu. Případů, které se vyznačovaly podobnými okolnostmi, se stala v poslední době celá řada:
- obytné domy, jejichž původní účel je násilně měněn a jejich obyvatelé vystěhováni
- domy, v řadě případů po léta prázdné a nevyužívané
- rekonstrukce, kdy v zájmu úspory nákladů a maximalizace zisků jsou ignorovány ty nejelementárnější zásady bezpečnosti práce
- nedodržování technologických postupů a nerespektování rozsahu povolení stanovených stavebním úřadem a památkovou ochranou
- marné stížnosti okolí a bezzubé sankce úřadů

Ať už vyšetřování dopadne jakkoli, už dnes je jasné, že hlavní příčinou je selhání příslušných kontrolních orgánů. Je možné, až pravděpodobné, že kontrola probíhala v souladu se zákonem. Jestliže tu byly signály, že na stavbě není vše v pořádku a podobné případy v minulosti vedly k nenapravitelným škodám, nelze se vymlouvat na nedostatečnost zákona. Je tu i cosi jako svědomí konkrétních lidí, jejichž povinností je hájit obecné zájmy. I v případech, kde jde o majetek, by měl být život lidí prioritní.

Občanské iniciativy, které se nechtějí smiřovat s bezohlednými zásahy do života lidí, ničením kulturního dědictví a postupnou likvidací jedinečného charakteru některých čtvrtí, svádějí marný boj. Jsou ignorovány, často i kriminalizovány.

Kolik lidí musí ještě zemřít, jaká neštěstí se ještě musí stát, aby to vyburcovalo lidi z pasivity a aby se něco změnilo?

Štěpán Mareček
Barbora Pištěková
Jakub Polák
Milan Smrž
a část kolektivu ze zničeného squatu Milada spravující dočasně prostory v Truhlářské 11

Squatteři obsadili dům na Praze 2

V těchto chvílích probíhá obsazení domu na nároží ulic Apolinářská a Na Slupi, na Praze 2. Squatování právě tohoto domu má několik důvodů: je dlouhá léta opuštěný, nevyužívaný a ponechaný svému osudu, bez minimálních úprav, které by zabránily jeho dalšímu chátrání, jako např. oprava střechy, do které teče. Dveře a okna jsou naproti tomu pečlivě zazděna, aby ho nemohl nikdo obývat.
Tento dům je podle dražební zprávy „ideální pro vybudování luxusních bytových jednotek a komerčních prostor“, což je dalším příkladem vítězství peněz nad reálnými potřebami obyvatel Prahy, kteří kolem sebe pozorují růst luxusních bytových domů, ale potřeba středně drahého nebo levného bydlení jakoby neexistovala. Tento dům je soustavně zabezpečován proti těm, kteří nemají střechu nad hlavou, je totiž určen pro ubytování těch nejbohatších a pro účely byznysu, což je charakteristické pro celé centrum Prahy, které se stává vypreparovanou výkladní skříní, zbavenou stop běžného života těch, kteří nedosáhnou na luxusní byty a nenakupují v luxusních obchodech velkých značek.
Objekt bývalých lázní z roku 1932, se nachází v problematické majetkové situaci: realitní kancelář, která je vlastní, s nimi nemůže nakládat, protože se pravděpodobně ocitla ve špatné finanční situaci a nyní je dům v zástavě banky. Dům byl dražen v roce 2002, neúspěšně. Mohl by tedy chátrat další dlouhá léta, anebo se může stát kulturním a sociálním centrem, místem diverzity oproti uniformní nalakované bělosti centra Prahy. Místem, které nebude sloužit jen těm, kteří ho budou obývat, ale širokému spektru lidí, kterým v centru Prahy něco chybí...

Ano, squatteři jsou skutečně nepřizpůsobiví – nechtějí dát za pravdu tomu, že soukromé vlastnictví má navrch nad všemi ostatními hodnotami. „Používat majetek někoho jiného, který chátrá kvůli spekulaci, když jiní nemají střechu nad hlavou nebo místo pro setkávání a seberealizaci, je ospravedlnitelné logikou věci. Snažíme se ukázat, že některé věci, důstojný a naplněný lidský život, by měly být chápány jako nadřazené zájmům peněz a vlastnictví.“, poznamenává jeden z nich.

Squatteři obsadili nevyužívanou nemovitost v severočeském Mostě

V neděli 2. srpna 2009 kolem poledne byl v Mostě demonstrativně obsazen dlouhodobě nevyužívaný dům. Přímou akcí vyjadřujeme protest proti likvidaci squatu Milada, který byl před měsícem násilně vyklizen a dům zničen bezpečnostní agenturou pod ochranou policie. Akce je zároveň inspirací a impulsem pro vznik nových autonomních center, otevřených alternativní kultuře a svobodné seberealizaci.

„Dočasným obsazením tohoto domu chceme upozornit na celou řadu společenských problémů, mezi které patří prohlubování sociálních rozdílů, nefunkčnost bytové politiky, gentrifikace (tj. vysidlování lukrativních částí měst v zájmu byznysu) a odcizenost mezilidských vztahů ve velkoměstech. Squatting považujeme za možnou cestu, jak tyto problémy řešit,“ uvedla mluvčí squatterů Teta Milada.

V rámci dočasného obsazení se uskutečnila fotografická a informativní výstava o squattingu a prezentace různých výtvarných prací. Také proběhlo autorské čtení a hudební vystoupení.
„Je to součást širší kampaně, která začala po vyklizení pražského squatu Milada. Zároveň by měl být dnešek výzvou k dalším akcím tohoto typu.“, uvedl jeden ze squattterů.

Na začátku července squatteři z Milady obsadili na několik hodin řadu let nevyužívaný a chátrající statek Cibulka v pražských Košířích. Po vyklizení posledního českého squatu Milada následovala řada protestů i solidárních akcí včetně zahraničích. Například ve španělské Seville promítali 30. července 2009 zástupci českých squatterů videa a fotografie z vyklízení Milady ve středisku “Sin nombre”. Obdobná akce proběhne i v autonomním středisku „Casa de los quince gatos“ v Granadě začátkem září.

Městská policie provokovala v Truhlářské ulici

V pátek 17. června kolem půl deváté večer se příslušníci Městské policie (MP) pokusili vyprovokovat incident před domem v Truhlářské 11. Skupina několika lidí zde vykládala ze zaparkované dodávky obrazy a nosila je do domu. Vzápětí se na místo dostavila motorizovaná hlídka Městské policie, s tím aby řidič ihned odjel. Strážníci odmítali argument, že jde jen o nutné parkování z důvodu přemístění obrazů a trvali na okamžitém odjezdu automobilu i přesto, že v ulici byl dostatek dalších volných parkovacích míst. Naopak vlastním automobilem zablokovali průjezd Truhlářskou a přivolali i další hlídky strážníků. Nakonec se na místo dostavily celkem čtyři automobily Městské policie. Při řešení zcela banální situace používali strážníci vulgární výrazy včetně sexistických narážek na jednu dívku. Podle zúčastněných se pokoušeli se skupinou vyvolat konflikt. Strážník s evidenčním číslem 1828 dokonce fyzicky napadl jednoho člena skupiny - udeřil ho pěstí do krku. Příslušník i osoba, která se stala terčem jeho ataku jsou zachyceny na fotografiích. Strážníci dále vyhrožovali několika jedincům zatčením. V reakci na jejich agresivní chování byla přivolána hlídka stání policie. Než dorazila, příslušníci MP svou pochybnou akci ukončili a odjeli.
"Máme dostatek důvodu, domnívat se, že akce Městské policie byla záměrným pokusem o konflikt, který má vrhnout špatné světlo na nové obyvatele domu v Truhlářské. Striktní postup strážníků kontrastuje s běžnou benevolencí při parkování nezbytném při dopravě do objektů v parkovacích zónách. Navíc v páteční večer se nejedná o žádnou parkovací špičku a v okolí byl dostatek míst pro zaparkovaní rezidentů zóny," komentuje situaci teta Milada. "Ukazuje se, že nově nainstalovaný kamerový systém bude Městská policie používat k šikaně nových nájemníků," uvedla mluvčí. Během přibližně týdenního soužití dosud nenastal žádný konflikt a noví nájemníci respektují původní nájemníky v poloprázdném domě v Truhlářské 11.

Nepřiměřená reakce strážníků může být i odvetou za zveřejnění soukromého telefonní čísla radního Praha 1 Antonína Kazdy. Telefonní číslo (724 501 237) bylo zveřejněno jako "horká linka" v reakci na instalaci kamery před Truhlářskou. "Pokud politická reprezentace bezostyšně porušuje právo na soukromí obyvatel Prahy 1, je na místě se oprávněně domnívat, že si neváží ani svého soukromí a naopak přivítá, zvláště během volební kampaně, přímý kontakt s potenciálními voliči," odůvodnila zveřejnění telefonního čísla teta Milada.

Tři nezařízené byty připravené na rekonstrukci a nebytový sklepní prostor pronajal majitel nemovitosti za symbolické nájemné skupině mladých lidí, kteří byli násilně vystěhování z posledního českého squatu ve vile Milada na Pelc–Tyrolce. Bývalí squatteři odmítli spekulace, že by se měli stát nástrojem k vypuzení tří zbývajících rodin, které obývají dům v Truhlářské 11. Naopak uvedli, že prostory nebudou primárně využívat k bydlení, ale po dohodě s nájemníky v nich zrealizují akce pro veřejnost. Přítomnost squatterů v Truhlářské okamžitě využila politická reprezentace Prahy 1, zvláště radní Antonín Kazda, který kandiduje v parlamentních volbách do Sněmovny. Na základě jeho iniciativy rozhodla rada Prahy 1 o posílení hlídek Městské policie a instalaci kamery v dané lokalitě. 

Při otevření kauzy Truhlářská vyšlo najevo, že Praha 1 přispěla k tomu, že dům v Truhlářské 11 nebyl privatizován nájemníky bytů, ale získal ho nájemce nebytových prostor. V důsledku čehož došlo k vystěhování většiny dosavadních nájemníků. Novodobá historie domu v Truhlářské názorně ilustruje proces vylidňování centra, na kterém se spolupodílí i místní samospráva. Squatterské hnutí právě proti těmto trendům protestuje a obsazováním nevyužívaných domů se jim snaží zabránit.

Muž, kterého měl napadnout strážník Městké policie 

Příslušník Městké policie (ev.č. 1828), který měl bezdůvodně uděřit muže pěstí do krku

Kamera už míří na Truhlářskou

Kamera, o jejímž umístění rozhodla Rada Prahy 1, již sleduje dům v Truhlářské 11. Podle radních má jít o "ochranu nájemníků". Ochrana má dále spočívat ve zvýšených kontrolách strážníků (ztrojnásobení) či dokonce umístění mobilní služebny Městské policie. 

Radní rovněž navrhli instalaci zařízení, které mělo měřit hladinu hluku v domě, což ovšem měli původní nájemníci odmítnout. Následovat mají i zvýšené kontroly orgánů státní zprávy, radní zmiňují hygienu i kontroly psů veterinární správou. Nebývalá aktivita je prý odpovědí na petici občanů, kterou inicioval člen rady Antonín Kazda, toho času kandidát za ODS ve sněmovních parlamentních volbách.

Co na postup radnice říkají noví nájemníci v Truhlářské, kterým tři byty pronajal majitel nemovitosti a kteří mají být příčinou mimořádného zájmu radnice? „Žasneme nad aktivitou radních, kterou směrují na Truhlářskou. Jde zřejmě o nejrychleji projednanou petici na Praze 1 v její historii,“ komentuje poslední vývoj teta Milada, jedna z nových občasných obyvatel Truhlářské. „Doufáme, že rada bude se stejnou rychlostí a entuziasmem projednávat všechny další petice,“ pokračuje. „Nechápeme sice zcela důvod bleskurychlé aktivity rady, protože v Truhlářské je klid, ale nelze vyloučit, že hlavní motivací je snadná a laciná předvolební kampaň radního Kazdy, která je navíc financovaná z městského rozpočtu. Důvodem může být i černé svědomí prvního pražského obvodu, který se svou liknavostí (v lepším případě) podepsal na předchozí likvidaci nájemníků, kteří dnes už v Truhlářské nebydlí a díky které budou nakonec vystěhováni i ti zbývající,“ dodala Milada. 

Radnice Prahy 1 se snaží tvářit jako podporovatel dosavadních nájemníků proti snahám o jejich vystěhování. „V tomto případě zlodějův komplic křičí: chyťte zloděje. Bylo to právě vedení radnice, které šlo dosud na ruku všem možným i nemožným developerským projektům a které postupně přetváří Prahu z města pro život v kombinaci turistického Disneylandu a ráje kanceláří a drahých obchodů. Squatterské hnutí proti tomuto trendu protestuje již dlouho, na rozdíl od radničních farizejů, kteří jsou za tuto situaci zodpovědní,“ komentuje situaci teta Milada. 

Nasazení kamer a strážníků v Truhlářské je jen viditelným pokračováním trendu, který prosazují současné vládnoucí struktury. Je to trend represe a dohledu, který místo odstraňování příčin problémů, preferuje jejich vytěsňování z viditelných míst. Oficiální autority po té mohou tvrdit, že neexistují. Z takového jalového přístupu se usvědčuje sám radní Kazda, který jako příklad úspěšného řešení problému zmínil kauzu, kdy kamera nechala „zmizet“ osoby závislé na drogách z jedné pražské lokality. 

„Musíme radnici Prahy 1 každopádně poděkovat za lekci občanské výchovy,“ komentuje umístění kamer teta Milada. „Názorně nám ukázala, že kamery neslouží k prevenci závažné kriminality, ale k zastrašování a účelovému znepříjemňování života skupinám, které se čímkoli odlišují od většinové společnosti. Svými prohlášeními o kameře dávají zapravdu všem dosavadním kritikám o možném politickém zneužívání kamerových systémů. Je totiž jasně patrné, že kamera má odradit návštěvníky připravovaných veřejných akcí na této adrese, může ale také posloužit ke sledování činnosti novinářů,“ dodává.

Všem, kteří jsou z nějakého důvodu nespokojeni s aktuální situací, doporučujeme, aby se obrátili na horkou telefonní linku, kde se jistě pokusí vyřešit jejich problémy. Volat můžete na tel.: 724 501 237. Přímou komunikací s osobami, které jsou za současný stav spoluodpovědné, můžeme předejít případným problémům v budoucnosti.

Co je dobré vědět o kamerách:

Veřejné kamerové systémy - Vaše práva

1) Máte právo na informace o tom, kdo, kde a jakým způsobem sleduje prostor kamerovým systémem

2) Máte právo na to, aby do vašeho soukromí bylo sledováním zasahováno jen odůvodněně a v minimální nezbytné míře

3) Máte právo požádat provozovatele systému o vysvětlení, pokud zjistíte, nebo se domníváte, že zpracovává záznam z kamer v rozporu s vaším právem na ochranu soukromého a osobního života

4) Máte právo za určitých okolností žádat poskytnutí záznamu, na němž jsou obsaženy vaše osobní údaje

5) Máte právo se bránit proti neoprávněnému sbírání a využívání pořízeného záznamu

více na: www.uzijsisoukromi.cz

Milada probudila Truhlářskou

Násilné vystěhování a zničení posledního regulérního českého squatu začíná přinášet paradoxní efekty. Poskytnutí tří bytových a jednoho nebytového prostoru v Truhlářské ulici squatterům dokázalo zaktivizovat místní občany a dokonce i politickou scénu. Důkazem je petice, kterou inicioval pražský radní Antonín Kazda. Petice je sice namířená proti nám, ale těší nás fakt, že se místní umějí ozvat, byť je k tomu musí pošťouchnout radní, který peticí zahájil svou volební kampaň. Uvidíme, zda poslanecký adept bude pilně sepisovat další petice. Například kvůli lidem, kteří jsou vyháněni z domova, kde žili i po několik generací a nyní mají ustoupit hotelům, kancelářím či luxusnímu bydlení. V procesu tzv. gentrifikace nalézáme také část odpovědi na otázku, odkud se na ulicích berou tisíce bezdomovců nebo z jakého důvodu vznikají v jiných městech ghetta a sociálně vyloučené lokality. Praha v trendu odsouvání sociálně slabších do problematických lokalit bezpochyby dominuje. Zajímá to pražské radní nebo jen dokáží dělat ramena na svém pražském pískovišti?

Invaze squatterů do Truhlářské se stala vhodným odpichem pro celou plejádu politických snaživců. Vypadá to, že konečně začali dělat něco užitečného, když se berou za údajně ohrožené nájemníky. Škoda jen, že se probudili až nyní. Z původních 19 nájemníků v Truhlářské 11 zbývají již jen čtyři rodiny. Ostatní se již pod tlakem různých majitelů odstěhovali. Nájemníci přitom již od devadesátých let usilovali, aby se dům stal jejich majetkem. Podle jejich slov se tak nestalo právě vinou radnice Prahy 1, která se o Truhlářskou najednou hlasitě zajímá. Nedozvěděli jsme se ovšem, zda stejným způsobem radnice brání i další ohrožené nájemníky na Praze 1. Nedozvěděli jsme se ani, co dělá radnice proti rozšiřování komerčních ploch a úbytku bytů ve středu metropole.

Duch Milady v Truhlářské probudil dokonce i velmože na pražském magistrátu. Radní a poslanec Jiří Janeček nabízí velkorysou pomoc. Janečkovu lidumilství lze však věřit stěží, stačí si vzpomenout na jeho loňský akční plán, kterým se chystal drasticky zasahovat proti bezdomovcům. Policejní odchytové jednotky, totalitní evidence lidí bez domova a represe, byly nosnými tématy jeho pochybného záměru. Ten zatím realizován nebyl, ale možná čeká někde v šuplíku na vhodnější příležitost.
Aktivita radního Janečka je skutečně překvapivá. Stížností nájemníků na dlouhodobé, bezprávné jednání majitelů domu nejsou zřejmě dobrým důvodem k reakci. Zato umístění „problémové“ skupiny obyvatel ano. Zájem radních o blaho a klid obyvatel Prahy 1 by mohl těšit. Zdá se ovšem kuriózní, že podobný zájem nejevil magistrát v mnoha jiných případech, kdy realitní podnikatelé nutili nájemníky (často úspěšně) opouštět byty v jiných lokalitách. Zjevně jsou magistrátním úředníkům lhostejné statistiky, které dokazují zrychlující se vylidňování centra Prahy, stejně jako je jim ve většině případů lhostejné řešení bytové otázky nájemníků donucených k odstěhování nebo osud lidí bez přístřeší, jejichž problémy jsou postupně vytěsňovány z hlavních bodů politiky města. Zájem magistrátu o zajištění náhradního ubytování pro nájemníky z Truhlářské je tak jisté novum, které se ovšem – s ohledem na předchozí politiku radních – nedá považovat za nic jiného, než obsahově prázdnou politickou hru před volbami.

Politické hrátky nás ovšem ve své podstatě nezajímají. Politikům ani systému, který reprezentují, nevěříme. Považujeme ho za překonaný, v mnoha ohledech za nedemokratický. Přesto se nelze nevyjádřit k honu, který rozpoutali především takzvaní pravicový politici i média na ministra, který se pokusil řešit kritickou situaci při ataku Milady smírnou cestou. Z jejich reakcí a z reakcí části veřejnosti je zřetelně vidět, jak se opájejí vlastní mocí a preferují jednoduchá silová řešení. Napadá nás, že Michaela Kocába nenávidí i proto, že jim zkazil na poslední chvíli podívanou. Reality show neskončila tragédií, ačkoliv se na ní krvežíznivý dav nepokrytě těšil.

Likvidace Milady tak opět poodhalila tvář vzteklé společnosti držené establishmentem na obojku. Takovou společnost odmítáme a budeme se proti ní stavět. K aktivnímu odporu vyzýváme i všechny, kteří jsou vyhazování ze svých domovů, odsouváni na periférie měst i zájmu médii i společnosti. Vyzýváme k odporu, protože víme, že jiný svět je možný.

Každý, kdo se chce zapojit do aktivit v Truhlářské nebo i v jiných oblastech, nás může bez obav oslovit, ať již přes e-mailové kontakty nebo na našich veřejných akcích.

Vaše

Teta Milada