V pondělí 2. listopadu 2009 v 18 hod. proběhla pietní akce za oběti ze zříceného domu v Soukenické 25 na Praze 1. Na dům byla připevněna provizorní pamětní deska a byl přečten projev, který zveřejňujeme níže. Uctít oběti neštěstí přišlo přibližně padesát lidí, místních i z okruhu kolektivu Milada. Jeden z pamětníků připomněl i zajímavou historii domu a upozornil i na problémy, které tragédii předcházely.
Děkujeme všem za účast. Případu Soukenická 25 se chceme věnovat i v budoucnu.Projev z pietní akce 2. listopadu 2009 na památku obětí něštěstí v Soukenické 25Setkáváme se dnes u příležitosti měsíce od tragédie v Soukenické. Rádi bychom důstojně uctili památku obětí. Zároveň chceme připomenout dva společenské problémy, s nimiž tragédie souvisela. Odmítáme totiž přijmout představu, podle níž se jednalo jen o nahodilou tragédii a čekat na to, až spadne nějaký další dlouho chátrající dům a svými troskami zasype nějaké další migrantské dělníky. Chceme pojmenovat příčiny – a vyzvat k jejich řešení.
O tragédii v Soukenické se bezprostředně po ní hodně mluvilo a psalo. Brzy ale vše utichlo. My se s s tichem spokojit nechceme. Ptáme se – a očekáváme odpovědi.
Problém prvý: chátrání prázdných domů
Praha je plná byrokratických regulí a úprav. Můžete dostat pokutu za to, že vám běhá pes po parku bez vodítka, za to, že se napijete alkoholu na veřejném prostranství i za to, že si z okna vyvěsíte transparent. Kupodivu nikdo nedokaže přimět majitele prázdných a nevuyužívaných domů k prosté a základní věci: k tomu, aby svůj majetek využívali. Řada domů chátrá, často se spekulativním záměrem – nechat dům spadnout vyjde levněji než brát při jeho rekonstrukci v potaz připomínky památkářů.
Stát a městská správa nedokážou tyto problémy řešit. Namísto toho pouze pomáhají majitelům s represemi vůči těm, kteří se snaží nevyužívané domy obsazovat a využívat. Kdoví, kdyby dal stát malou část prostředků potřebných k zákroku proti squaterskému pokusu 12. září na aktivity vůči spekulantům a na stavební dozor, nemuselo k tragédii dojít. A proto se ptáme magistrátu a radnice Prahy 1:
Co jste udělali pro to, aby se tragédie jako byla ta v Soukenické, už neopakovala?
Jak postupujete vůči majitelům, kteří nechávají své domy chátrat a nevyužívají je?
Problém druhý: postavení migrantských dělníků
Nebylo žádnou náhodou, že oběti neštěstí v Soukenické byli migranti – právě ti v Česku dělají nejtěžší a nejhůř placené práce, právě vůči nim si také zaměstnavatel dovolí mnohem víc pokud jde o bezpečnost práce, pracovní podmínky a dopady na zdraví. Jedním z důvodů je i to, že cizinci mají status lidé druhé kategorie. Chtějí-li v Česku žít a pracovat legálně, jsou závislí na množství povolení, což je vhání do područí podvodným či přímo mafiozní zprostředkovatelům. Případně je tlak státu vede k ilegální existenci, která často znamená přímou závislost na mafii. Z jedné strany tak proti migrantským dělníkům stojí stát se svojí policií, opatřeními a buzerací, z druhé strany je okrádají sítě podvodných zprostředkovatelů. Ač stojí deklarativně proti sobě, svým chováním si pozoruhodně vycházejí vstříc: nejenže se řada státních úředníků nechala v různých případech zprostředkovatelskými mafiemi zjevně zkorumpovat, ale především tlak státních opatření vede k tomu, že migranti prostředníky potřebují. Namísto solidarity nabízí velká část české společnosti a především český stát migrantům xenofobii.
Český stát očekával, že zbaví řadu migrantských dělníků legálního pobytu v souvislosti s krizí a tím, že ztratili zaměstnání. Řadě z nich (řádově desítky tisíc) se ale podařilo přejít na živnostenské listy. Ministerstvo vnitra nyní ve svých interních dokumentech plánuje vyžadovat po migrantech pracujících na živnosťáky „plán podnikání“, který by se úředně schvaloval a nastolený proces by se mohl stát záminkou k odebírání legálního pobytu.Je to pokrytecké – v zemi, kde na živnostenský list zaměstnávají poslanci své asistenti i sama podřízená organizace ministerstva vnitra Správa uprchlických zařízení své právníky. V zemi, kde se pomníčkem iluzí počátku devadesátých let, že každý se může stát podniketelem, staly statisíce lidí pracujících na živnostenské listy. Migrantští dělníci, kteří využili živnostenské listy jako poslední možnost jak si udržet legální pobyt, mají být perzekvováni za něco, co česká společnost zcela běžně dělá.
Obracíme se na ministerstvo vnitra, jehož represivní metody dobře známe z našich vlastních akcí, se dvěma otázkami:
Uvědomujete si, že svým represivním jednáním vůči migrantům zlepšujete postavení mafií a kriminálních zprostředkovatelů a tím zhoršujete jak situaci migrantských dělníků, tak druhotně celé společnosti?
Nechcete se místo další buzerace migrantů v podobě schvalování jejich „podnikatelských záměrů“ podívat na zoubek vlastním úředníkům a policistům důvodně podezřelým ze spolupráce se zprostředkovatelskými mafiemi?
Na uvedené otázky budeme vyžadovat odpověď podle zákona o přístupu k informacím. Nemáme ale přílišné iluze v to, že se dočkáme více než byrokratických frází. Formulujeme je především pro veřejnou diskusi a vyzýváme všechny: ptejte se na ně také – v médiích, ale především v ulicích. Jedině tak můžeme očekávat, že přimějeme moc, aby na ně dala poněkud uspokojivou odpověď.
Nyní poprosíme o minutu ticha na památku obětí.
