Pietní akce v Soukenické - projev

V pondělí 2. listopadu 2009 v 18 hod. proběhla pietní akce za oběti ze zříceného domu v Soukenické 25 na Praze 1. Na dům byla připevněna provizorní pamětní deska a byl přečten projev, který zveřejňujeme níže. Uctít oběti neštěstí přišlo přibližně padesát lidí, místních i z okruhu kolektivu Milada. Jeden z pamětníků připomněl i zajímavou historii domu a upozornil i na problémy, které tragédii předcházely.

Děkujeme všem za účast. Případu Soukenická 25 se chceme věnovat i v budoucnu.

Projev z pietní akce 2. listopadu 2009 na památku obětí něštěstí v Soukenické 25

Setkáváme se dnes u příležitosti měsíce od tragédie v Soukenické. Rádi bychom důstojně uctili památku obětí. Zároveň chceme připomenout dva společenské problémy, s nimiž tragédie souvisela. Odmítáme totiž přijmout představu, podle níž se jednalo jen o nahodilou tragédii a čekat na to, až spadne nějaký další dlouho chátrající dům a svými troskami zasype nějaké další migrantské dělníky. Chceme pojmenovat příčiny – a vyzvat k jejich řešení.

O tragédii v Soukenické se bezprostředně po ní hodně mluvilo a psalo. Brzy ale vše utichlo. My se s s tichem spokojit nechceme. Ptáme se – a očekáváme odpovědi.

Problém prvý: chátrání prázdných domů

Praha je plná byrokratických regulí a úprav. Můžete dostat pokutu za to, že vám běhá pes po parku bez vodítka, za to, že se napijete alkoholu na veřejném prostranství i za to, že si z okna vyvěsíte transparent. Kupodivu nikdo nedokaže přimět majitele prázdných a nevuyužívaných domů k prosté a základní věci: k tomu, aby svůj majetek využívali. Řada domů chátrá, často se spekulativním záměrem – nechat dům spadnout vyjde levněji než brát při jeho rekonstrukci v potaz připomínky památkářů. 

Stát a městská správa nedokážou tyto problémy řešit. Namísto toho pouze pomáhají majitelům s represemi vůči těm, kteří se snaží nevyužívané domy obsazovat a využívat. Kdoví, kdyby dal stát malou část prostředků potřebných k zákroku proti squaterskému pokusu 12. září na aktivity vůči spekulantům a na stavební dozor, nemuselo k tragédii dojít. A proto se ptáme magistrátu a radnice Prahy 1:

Co jste udělali pro to, aby se tragédie jako byla ta v Soukenické, už neopakovala?
Jak postupujete vůči majitelům, kteří nechávají své domy chátrat a nevyužívají je?

Problém druhý: postavení migrantských dělníků

Nebylo žádnou náhodou, že oběti neštěstí v Soukenické byli migranti – právě ti v Česku dělají nejtěžší a nejhůř placené práce, právě vůči nim si také zaměstnavatel dovolí mnohem víc pokud jde o bezpečnost práce, pracovní podmínky a dopady na zdraví. Jedním z důvodů je i to, že cizinci mají status lidé druhé kategorie. Chtějí-li v Česku žít a pracovat legálně, jsou závislí na množství povolení, což je vhání do područí podvodným či přímo mafiozní zprostředkovatelům. Případně je tlak státu vede k ilegální existenci, která často znamená přímou závislost na mafii. Z jedné strany tak proti migrantským dělníkům stojí stát se svojí policií, opatřeními a buzerací, z druhé strany je okrádají sítě podvodných zprostředkovatelů. Ač stojí deklarativně proti sobě, svým chováním si pozoruhodně vycházejí vstříc: nejenže se řada státních úředníků nechala v různých případech zprostředkovatelskými mafiemi zjevně zkorumpovat, ale především tlak státních opatření vede k tomu, že migranti prostředníky potřebují. Namísto solidarity nabízí velká část české společnosti a především český stát migrantům xenofobii.

Český stát očekával, že zbaví řadu migrantských dělníků legálního pobytu v souvislosti s krizí a tím, že ztratili zaměstnání. Řadě z nich (řádově desítky tisíc) se ale podařilo přejít na živnostenské listy. Ministerstvo vnitra nyní ve svých interních dokumentech plánuje vyžadovat po migrantech pracujících na živnosťáky „plán podnikání“, který by se úředně schvaloval a nastolený proces by se mohl stát záminkou k odebírání legálního pobytu.Je to pokrytecké – v zemi, kde na živnostenský list zaměstnávají poslanci své asistenti i sama podřízená organizace ministerstva vnitra Správa uprchlických zařízení své právníky. V zemi, kde se pomníčkem iluzí počátku devadesátých let, že každý se může stát podniketelem, staly statisíce lidí pracujících na živnostenské listy. Migrantští dělníci, kteří využili živnostenské listy jako poslední možnost jak si udržet legální pobyt, mají být perzekvováni za něco, co česká společnost zcela běžně dělá. 

Obracíme se na ministerstvo vnitra, jehož represivní metody dobře známe z našich vlastních akcí, se dvěma otázkami:

Uvědomujete si, že svým represivním jednáním vůči migrantům zlepšujete postavení mafií a kriminálních zprostředkovatelů a tím zhoršujete jak situaci migrantských dělníků, tak druhotně celé společnosti?

Nechcete se místo další buzerace migrantů v podobě schvalování jejich „podnikatelských záměrů“ podívat na zoubek vlastním úředníkům a policistům důvodně podezřelým ze spolupráce se zprostředkovatelskými mafiemi?

Na uvedené otázky budeme vyžadovat odpověď podle zákona o přístupu k informacím. Nemáme ale přílišné iluze v to, že se dočkáme více než byrokratických frází. Formulujeme je především pro veřejnou diskusi a vyzýváme všechny: ptejte se na ně také – v médiích, ale především v ulicích. Jedině tak můžeme očekávat, že přimějeme moc, aby na ně dala poněkud uspokojivou odpověď.

Nyní poprosíme o minutu ticha na památku obětí.

K tragédii v Soukenické ulici

Otřeseni tragickou událostí v Soukenické ulici považujeme za svoji povinnost reagovat.

Je to nejtragičtější, nikoli však první událost tohoto druhu. Případů, které se vyznačovaly podobnými okolnostmi, se stala v poslední době celá řada:
- obytné domy, jejichž původní účel je násilně měněn a jejich obyvatelé vystěhováni
- domy, v řadě případů po léta prázdné a nevyužívané
- rekonstrukce, kdy v zájmu úspory nákladů a maximalizace zisků jsou ignorovány ty nejelementárnější zásady bezpečnosti práce
- nedodržování technologických postupů a nerespektování rozsahu povolení stanovených stavebním úřadem a památkovou ochranou
- marné stížnosti okolí a bezzubé sankce úřadů

Ať už vyšetřování dopadne jakkoli, už dnes je jasné, že hlavní příčinou je selhání příslušných kontrolních orgánů. Je možné, až pravděpodobné, že kontrola probíhala v souladu se zákonem. Jestliže tu byly signály, že na stavbě není vše v pořádku a podobné případy v minulosti vedly k nenapravitelným škodám, nelze se vymlouvat na nedostatečnost zákona. Je tu i cosi jako svědomí konkrétních lidí, jejichž povinností je hájit obecné zájmy. I v případech, kde jde o majetek, by měl být život lidí prioritní.

Občanské iniciativy, které se nechtějí smiřovat s bezohlednými zásahy do života lidí, ničením kulturního dědictví a postupnou likvidací jedinečného charakteru některých čtvrtí, svádějí marný boj. Jsou ignorovány, často i kriminalizovány.

Kolik lidí musí ještě zemřít, jaká neštěstí se ještě musí stát, aby to vyburcovalo lidi z pasivity a aby se něco změnilo?

Štěpán Mareček
Barbora Pištěková
Jakub Polák
Milan Smrž
a část kolektivu ze zničeného squatu Milada spravující dočasně prostory v Truhlářské 11

Prohlášení ze schůzky s nájemníky v Truhlářské

Dnes (9.7.) ve večerních hodinách proběhla schůzka sousedů a sousedek s lidmi z kolektivu Milada. Po vzájemném představení se a následné diskusi jsme se společně shodli, že naše pozice a role v situaci, do které jsme byli všichni vrženi, jsou odlišné. Ani jedna strana si nepřeje být zatahována do konfliktů, které samy nezapříčinily a jež se jeví bezvýchodně. I přes současnou, pro obě strany nevyhovující situaci, se budeme snažit najít řešení ku prospěchu všech. Věříme, že toto prohlášení nebude sloužit jako katalyzátor k rozdmýchávání dalších konfliktů vnějšími stranami.

Prohlášení kolektivu Milada k prostorům v Truhlářské ulici

Tímto prohlášením se kolektiv Milady snaží vyjádřit svůj pohled na události posledních dnů a také nastínit vizi do budoucna.

Od vyklizení původního domu se naše skupina výrazně rozrostla a nadále zůstává otevřená novým lidem. Funguje na nehierarchické bázi, bez vůdců a ovládaných a na samosprávných principech. Na rozhodování kolektivu se podílí všichni a všechny, kdo se také podílí na jeho chodu. Proces rozhodování probíhá tak, aby bylo dosaženo všeobecného souhlasu. V opozici proti stávajícímu společenskému uspořádání se snažíme fungovat na principech vzájemné pomoci, rovnosti a respektu; své vztahy a tužby neměříme penězi ani prestiží.

Uvědomujeme si, že prostory v Truhlářské ulici se k nám dostaly poněkud zvláštním způsobem. Squaterské aktivity na Miladě ani nikde jinde k něčemu podobnému rozhodně mířeny nebyly. Firma Petra Svinky stojí v čele valící se vlny tzv. gentrifikace - postupného vylidňování centra města a nahrazování obytných budov kancelářemi a obchodními prostory, v obecném smyslu pak přeměnu struktury města od potřeb lidí směrem k potřebám businessu. Tedy procesu, proti kterému stojí squating v přímé opozici.

Je třeba připomenout, že složitá situace, kterou vyvolalo zničení funkčního centra Milada, nám nenabízela příliš široký manévrovací prostor. Ano, mohli jsme nebízené prostory odmítnout. Vlně kritiky bychom se tím stejně nevyhnuli, jen by byla jiného druhu. Ve světle těchto skutečností jsme zvažovali, jak s poskytnutými prostorami naložit. Mezi návrhy, pohybujícími se od úplného odmítnutí a vrácení prostor po jejich plné využití k bydlení, jsme nakonec dlouhou diskusí došli k tomu, že se pokusíme tyto prostory využít subverzivním, podvratným způsobem. Zkusíme vzniklou situaci převrátit a využít jinak, než je očekáváno.

Pro kompletní prostory v Truhlářské (tedy včetně bytů, které nebudou použity k trvalému bydlení) plánujeme využití v duchu našich aktivit: kromě občasných koncertů jde třeba o výstavy, pravidelné vaření pro lidi bez domova (aktivita Food Not Bombs), pořádání veřejných workshopů a dílen, přednášek, provozování infocentra o squatingu a právě o procesu gentrifikace, různé umělecké aktivity atd. V neposlední řadě se hodláme pokusit navázat spolupráci nejen s našimi novými sousedy a sousedkami, ale i dalšími nájemnicemi a nájemníky ohrožovanými vytrvalým tlakem na „dobrovolné“ vystěhování se z prodaných bytových domů, s cílem podpořit je prakticky i teoreticky v jejich odhodlání ve svých bytech zůstat.

Přijetím a využitím prostor v Truhlářské náš boj a naše aktivity nekončí. Vidíme jasnou hranici mezi squatingem a tím, co se v Truhlářské bude dít. Prostory v Truhlářské se k nám dostali jako „vedlejší produkt“ squaterských snah a takovými i zůstanou. Pokusíme se je naplnit pozitivním obsahem, zároveň ale neustáváme ve své snaze získat svobodné, autonomní – a tedy zasquatované – prostory.